Souboj titánů 1981 vs 2010: část1

1. prosince 2017 v 21:36 | Martinoraptor |  Speciály
V tomhle, trochu speciálním článku (nebo spíš sérii), bych rád porovnal film Souboj titánů z roku 1981 a jeho remake z 2010 (jen první díl). Něco v tomhle stylu jsem chtěl napsat již dlouho. Věřím, že většina z vás si o mně teď bude myslet bůhvíco, ale stejně bych se s vámi rád podělil o svůj názor. Podotýkám, že nejsem žádný profesionální kritik a celý článek je, opět říkám, čistě můj vlastní názor a celé je to spíš pro zábavu a možná zamyšlení. V článku se zmíním hlavně o rozdílech mezi oběma filmy a zkusím reagovat na většinu oblíbených bodů výsměchu spousty lidí. Článek samozřejmě obsahuje spoilery.
Příběh obou děl se opírá o antickou báji, kdy se statečný polobůh Perseus, z rozkazu krále, vydává pro hlavu gorgony Medúzy. Tu získá a v budoucích letech jí ještě mnohokrát využije. Jednou s ní dokonce zachrání Andromedu, před mořským hadem, jemuž má být obětovaná. Hlavní zápletka obou film je tedy víceméně stejná. Bohové chtějí, aby princeznu obětovali Krakenovi a Perseus musí získat hlavu Medúzy dřív, než se tak stane. Jelikož by byl článek příliš dlouhý, nebudu tady rozepisovat děj obou filmů - stejně je jistě všichni znáte. Pokud ne, tady jsou odkazy na wikipedii, popřípadě se dají dohledat filmy samotné.
POSTAVY:
Pro mě největším rozdílem mezi oběma filmy, je rozhodně hlavní postava. Ačkoliv se oba jmenují Perseus, jedná se o zcela odlišné lidi.V roce 1981 jej hraje Harry Hamlin. Osobně se mi tenhle Perseus nelíbil. Herec mi byl zkrátka nesympatický ("NEVIDITELNÝ!!!"). V této verzi je Perseus přesunut jako figurka, z domova do Joppy. Teprve v tu chvíli ho však napadá, že poslední přání jeho matky bylo "vzkřísit její vlast" a ačkoliv mu to zatím 20 let nějak nebránilo (…hm, vlastně netuším co… asi běhat po pláži), najednou začíná trénovat boj s hereckými meči. Později se zase dozvídá, že pokud uhádne hádanku, stane se manželem princezny Andromedy. O té slyší poprvé v životě a okamžitě se do ní zamiluje tak, aby riskoval upálení a pak bůhvíco ještě. Právě masy stupidních rozhodnutí, projevů a jednání bez uspokojujícího motivu mi vadí nejvíc.
Perseus 2010 podle mě dopadl líp. Sam Worthington působí, jako obyčejně, přinejmenším fajn. V této verzi jeho matka zemřela a on byl vychován rybářskou rodinou. Žijí spokojeně. Bohužel se jednou omylem připletou k městu Akropolis, kde vojáci zrovna ničí sochu Dia. Rodina to sleduje, když se na scéně najednou objevuje Hádes a vypouští své harpyje proti bezvěrcům. Během vyvolaného masakru, přijde o život i Perseova rodina. Ten je, jako jediný přeživší katastrofy, odveden do paláce, kde se stane svědkem vychloubačného proslovu královny a druhého zjevení Háda. Ten varuje, že jako trest, musejí Argosané obětovat sebe nebo princeznu. Přitom ještě rychle promluví k rozzuřenému Perseovi, který se jej pokusí napadnout a prozradí mu přitom, že je syn Dia. Král Persea poté přesvědčuje, aby jeho dceru a město zachránil. Perseus nechce. Je mu u zadku nějaká princezna, cizí město i Zeus. Nezná je, kvůli všem jmenovaným právě ztratil rodinu a rozhodně je nechce zachraňovat. Když mu však Io (o té se ještě zmíním), nabídne pomstu na Hádovi, výpravu přijímá. Nejedná jen "protože", ale má to logiku. Taky si sám rozhoduje a kašle na nějaké "vyšší poslání" nebo"vyznačenou cestu". Příjde mi to tak přirozenější, protože komu by se líbilo nechat si tímhle způsobem řídit život?
Zcela novou postavou je Io (Gemma Arterton). Ta nás nejdříve uvede do děje a později plní úlohu jakéhosi průvodce. Tím nahrazuje mechanickou sovu Bubo z originálního filmu (ačkoliv sova sama se ve filmu na chvíli taky mihne). Mezi Persem a ní pak, jak se dalo očekávat, vznikne i jakýsi krátký románek. Osobně se každopádně libí víc, než originální verze s osudovou láskou Persea (což je vlastně i princ) a princezny.

Mnou naprosto nepochopené postavy byli džinové. Ti se rovněž objevili jen v remaku a vlastně mi tam nevadili, ale dost mě to překvapilo a stále nechápu jak se něco z arabských příběhů a mýtů, dostalo do Řecka. To jeho závěrečné sebevražedné odpálení sebe sama, aby zabil potvoru z jiného náboženství, mě však při hlubším zamyšlení vlastně celkem pobavilo. Možná tohle byl jejich účel? Každopádně chápu, že mnohým lidem, kteří příliš dlí na originálů nebo mytologii, museli džinové vadit, ale děj samotný podle mě nějak nekazili :)
Tohle pro první část. V další trochu pohovořím o hlavních změnách na straně záporáků a nakonec něco o celkovém přístupu a pojetí filmů. Věci jako triky, detaily a takové věci. Nakonec shrnu svůj pohled na oba filmy.
 

Speciály

25. listopadu 2017 v 21:01 | Martinoraptor |  Speciály
Do této rubriky, budu vkládat zkrátka takové články, které bych neměl kam jinam zařadit. Proto se připravte na opravdu různorodou směsici článků, které často budou souviset s antikou jen vzdáleně. Jeden článek do rubriky, přidám již brzy - snad v rámci několika dnů (maximálně 1.12). Bude se týkat mého osobního porovnání Souboje titánů 1981 a jeho remaku z roku 2010.

Apollón

28. července 2017 v 18:18 | Martinoraptor |  Bohové

Kdybych měl jmenovat nějakého všestranného boha, první by mě pravděpodobně napadl Apollón. Je synem boha Dia a Léto - bohyně plodnosti. Spolu se svým dvojčetem, o den starší Artemis, vládkyní měsíce a lovu se narodil na ostrově Delu. Tehdy se jednalo o plovoucí ostrov, kam Léto uprchla před žárlící Hérou a její stvůrou, Pýthónem. Když tam Léto vstoupila, zařídil Zeus, aby se z moře vynořily dvě skály, které netvorovi zahradily cestu a zároveň upevnily Delos na místě. Když pak dospěl, snesl se dolů, aby se hadímu drakovi Pýthónovi pomstil (python je mimochodem v překladu "krajta"). Zasypal jej šípy a draka zabil. Jméno země změnil z Pýthó na Delfy a založil tam svou nejznámější věštírnu. Na tomto místě se taky každé čtyři roky pořádaly Pýthické hry, zasvěceny právě jemu. Krom věštění, byl však v mytologii i bohem a vládcem moru, uzdravení, lukostřelby. Měl moc nad kolonisty, tancem, rozumem a všeobecným uměním, od hudby až po sochařství. Byl rovněž ochráncem stád a v pozdějších dobách, jelikož byl ztotožňován s bohem Héliem, i vládce světla a slunce. Mezi tím vším působí jeho morové schopnosti možná trochu nepatřičně, ale bůh svými "nemocnými" šípy údajně trestal nedodržování jím zavedených pořádků (říkám si, co asi provedli ti chudáci ve 14. století). Jako bůh umění měl pod sebou (doufám tedy, že ne doslova …) všech devět můz - drobné bohyně múzických umění (tanec, tragédie, epické a veselé básnictví, hudba a lyrické básnictví, astronomie, dějepisectví, milostná poezie). Jako jeden z dvanácti hlavních olympských bohů, kteří předsedali v radě, se v mýtech objevoval poměrně často. V trojské válce například bojoval na straně Trojanů, chránil je a v závěrečné bitvě, vedl právě on šíp, jenž usmrtil Achillea. Důležitou roli hraje v několika milostných příbězích, ve kterých však bohužel - i přes svou krásu a všeobecnou oblíbenost - neměl příliš štěstí. Jednou jej totiž, jako pomstu, zasáhl svým šípem, bůh Erós (v podstatě amor) a donutil jej zamilovat se do nymfy Dafné. Tu pak zasáhl jiným šípem, aby Apollóna nechtěla. Nymfa se nakonec ze zoufalství proměnila ve vavřínový strom. Jindy zase soupeřil Apollón a Zefyros o srdce krásného Hyakintha. Ten si za přítele nakonec vybral Apollóna. Když spolu jednou házeli diskem, Zefyros ovládl vítr, disk Hyakinthovi vrátil a zabil ho tím. Z jeho krve pak vyrostl první hyacint. No, a kdyby měl někdo zájem o umění, nejcennější obraz v ČR, vystavený v Kroměříži, zachycuje trest namyšleného satyra Marsya, jenž si myslel, že v hudební soutěži dokáže porazit samotného boha hudby.
 


Kerberos

26. ledna 2017 v 18:32 | Martinoraptor |  Nestvůry
Jelikož psát o nestvůrách mě baví mnohem víc než o bozích (navíc mám praxi z druhého blogu) podíváme se na další z antických potvor, mého oblíbence, známého Kerbera. Byl synem Tyfóna a Echidny a sourozenci Hydry, Chiméry a několika dalších. Jak přesně však vypadal, nebo jak vypadat údajně měl, je tak trochu záhada. Původně se tuším uváděl s dračím ohonem, účesem od Gorgon (hadi místo srsti na hlavě) a třemi hlavami. Časem byl tak trochu zkomolený a všelijací autoři a snílci mu domysleli dokonce 100 hlav, jedovatý dech, a aby nebyl dost nebezpečný, tak ještě přidali hady na šíjích (a pak obvykle, že ho přemohli). Dnes se však zřejmě nejčastěji uvádí jen jako relativně obyčejný pes libovolného druhu, obvykle nějaká černá nebo bojovná rasa, velikostí asi malého tanku a jen třemi základními hlavami. Ty mají symbolizovat minulost, přítomnost a budoucnost. Popřípadě by se daly vyložit jako symbolická mapa podsvětí (trestná pole pro zlé, asfodelová pole pro "obyčejné" a elysejská pro výjimečně hodné a statečné. Jakkoliv se však jeho vzhled liší, jeho úkol zůstává neměnný - hlídat. Kerberos totiž většinu svého života (nebo možná smrti) strávil před bránou do Hádovy říše, kde pečlivě hlídal, aby se nikdo mrtvý nedostal ven, ale ani nikdo živý dovnitř. Svou práci většinou plnil dobře, ačkoliv jí asi moc neměl. Jen několik bláznů v historii se totiž kdy chtělo dostat dovnitř. To se povedlo například Orfeovi, jenž si šel do podsvětí pro svou milovanou nymfu Euridice. Ten totiž Kerbera očaroval svým krásným hlasem a hudbou, jenž pohnuli i horami. V podstatě uspěl i Hérakles, při plnění jednoho ze svých dvanácti úkolů. Mykénský král mu tehdy poručil, aby se vydal do podsvětí a Kerbera mu přivedl. Hádes svého synovce kupodivu vřele uvítal a dovolil mu psa odvézt na povrch (beztak se mu to zvíře jen nechtělo venčit), pod podmínkou, že to zvládne holýma rukama a jeho psu se tedy nic nestane. Po rvačce jenž musela dost zábavně připomínat rodeo se Héraklovi povedlo zvíře porazit a odvézt jej až do Mykén. Když je tehdy král Eurystheus uviděl, zděsil se, padnul na kolena a prosil aby Kerbera zase vrátil kde ho našel ( a vycházka končí). To bylo zřejmě poprvé a naposledy, kdy Kerberos viděl světlo světa živých. Krom těchto známých hrdinů, existovali ještě jiní miláčci boha Háda jenž měli vstup do podsvětí povolený. Ti sebou obvykle potřebovali mýtné v podobě medové koláče, pro něž měl Kerberos až překvapivou slabost. Na závěr ještě taková zajímavost, která sice nemá moc společného s mytologií, ale jen co už. Jeden z měsíců planetky Pluta - což byl původně římský ekvivalent Háda - byl příhodně, pojmenován právě Kerberos.

(Mé nejoblíbenější zpodobnění Kerbera vůbec :) )

Medusa

15. srpna 2016 v 14:22 | Martinoraptor |  Nestvůry
Bezesporu jednou z "nejsmolnějších" postav řecké mytologie je pro mě světoznámá Medusa. Tahle holka měla v životě prostě pech. Byla dcerou boha Forkyna a jeho manželky Kéty. Krom nich byla její nejbližší rodina její dvě sestry, Stheinó a Euryalé. Všechny tři jsou jinak známy jako Gorgony. Co se týče Medusina vzhledu, bude asi snazší rovnou odvyprávět celý její příběh, než se hrabat v detailech. Stheinó a Euryalé byly od narození ošklivé. Místo vlasů měly hady, obrovské tesáky a drápy, znetvořené tváře, železné pěsti popřípadě netopýří křídla nebo od pasu dolů velké hadí tělo. Při pohledu do jejich očí jakýkoliv smrtelník zkameněl. Krom toho byly i nesmrtelné. Není tedy divu, že žily stranou všech lidí, v nejzápadnějším končinách země, až na březích Okeánu. Medusa však, na rozdíl od nich, byla původně velmi krásná smrtelná dívka, která přirozeně přitahovala spoustu nápadníků. Svou krásou učarovala dokonce samotnému Poseidónovia ten se rozhodl ji mít. Jednou v noci se jí zjevil a přál si aby mu "posloužila". Medusa odmítala, utíkala před
(skvělá práce autora obrázku)

mořským bohem a nakonec se rozhodla hledat ochranu v chrámu bohyně Athény. Tam jí však Poseidón dostihl a na chladné podlaze se jí zmocnil. Těžko říct co Athénu nakrklo víc. Zda to, že v jejím chrámu si nějaký muž užil se ženou (Athéna byla panenská bohyně takže…) nebo to, že ten muž byl Poseidón, její velký rival. Každopádně místo pomoci dívce, jí proměnila do podoby jejích vlastních sester aby už o ní žádný muž nikdy neměl zájem. Tady se verze liší. Medusa měla rozhodně hadí vlasy, železné pěsti, tesáky i drápy. Je trochu sporné zda měla rovněž křídla a hadí ocas, ale především zda byla taky znetvořená se šupinami nebo byla v podstatě stále krásná. Nakonec jí to mohlo být jedno. Každý smrtelník, který jí pohlédl do očí, tak či tak zkameněl, takže chudák asi často nerandila. Jako by to nestačilo, Medusa mohla být stále zabita a v průběhu časů se o to spousta mužů pokusila, všichni zemřeli. Když se to tak vezme, považuji Gorgony za kladné postavy, vyloženě oběti. Nikomu neškodily a přeci se k nim pravidelně vloupávali chlapi s úmyslem je zabít. Tehdejší starořecká policie to zřejmě řešit nehodlala, rasisti zatracený. Případ "Tří Gorgon a padesáti mrtvých vrahů" ignorovali tak dlouho, až nakonec jeden muž uspěl. Mluvím samozřejmě o Perseovi, který potřeboval Medusinu hlavu aby zničil Krakena a zachránil princeznu Andromédu (tu mimochodem znal celkem asi půl hodiny). Co se po tom stalo s Stheinó a Euryalé nevím, ale Medusin život tehdy skončil. Možná za to byla i ráda.



Tyfón

7. července 2016 v 22:04 | Martinoraptor |  Nestvůry
Jednou z nejdůležitějších, ale i ironicky jednou z nejméně známých hlavních postav řecké mytologie je obr Tyfón (neboli vířivý vír) a z jeho anglické výslovnosti vzniklo slovo taifun - což jenom dokládá jaký respekt z něj měli. Byl synem samotné matky Gai a strašlivého Tartaru a manželem hrozivé nestvůry Echidny. Tito dva byli vlastně rodiče velké většiny ostatních známých i neznámých stvůr, se kterými se kdy museli hrdinové v bájích vypořádat. Sám Tyfón byl prvotřídní a nanejvýš kuriózní monstrum, stvořeno přímo pro likvidaci Olympanů, především tedy Dia. Podle pověsti měl obr přesně 100 dračích hlav s hlasem člověka, býka a psa. Svými mohutnými křídly byl schopen rozpoutat zemětřesení a hurikány a v plné výšce se hlavami dotýkal nejvyššího vrcholu nebes (to není zrovna přesný údaj) a svými "tlapami" dosáhal na západ i na východ (to umí asi úplně každý, ale hádám že tady se to myslí trochu jinak). Co se jeho neslavného konce týče, je trochu nejistý a jak už to tak bývá existuje několik legend. Původně Zeus Tyfóna porazil, bleskem zpražil všechny jeho hlavy a uvěznil jej v Tartaru. Podle novější (římské) pověsti jej rovněž porazil, ale místo toho aby z něj dělal popcorn na něj prostě hodil horu. Konkrétně Etnu z níž dodnes občas šlehají plameny a vychází rachocení uvězněné nestvůry, jenž se snaží osvobodit a pomstít se svým trýznitelům. Nic víc se toho o něm vlastně neví, což je celkem škoda.


Hestiá

13. dubna 2016 v 16:11 | Martinoraptor |  Bohové
Prvním dítětem zlého titána Krona a jeho manželky/sestry Rheie byla Hestiá. Byla tudíž i první, již hned po jejím narození Kronos pozřel, obával se aby proti němu jednou nepovstala a nesvrhla jej. Jelikož byla jako každá bohyně nesmrtelná vyrostla v jeho břiše a jako nejstarší vychovávala Démétér, Héru, Háda a Poseidóna. Jen nejmladší Zeus unikl a pak jej donutil své sourozence vyvrhnout ( jsem rád, že už to píšu naposledy). Po kruté válce mezi bohy a titány byla Hestiá přizvána na horu Olymp aby tam spolu se svými sourozenci a později i neteřemi a synovci vládla. O jejím vzhledu se toho moc neví, většinou totiž byla vyobrazována v podobě čistého ohně, ale byla zřejmě překrásná. Byla tak krásná, že jí pro sebe chtěli získat hned dva bohové, její mladší bratr Poseidón a synovec Apollon. Hestiá, aby svým nápadník unikla, přísahala věčné panenství. Zeus její rozhodnutí schválil a přidělil jí důležitou roli, stala se bohyní posvátného ohně a rodinného krbu. Hestiá však v radě 12. olympských bohů dlouho nevydržela, byla to velmi klidná a přátelská bohyně - neměla ráda hádky, podvody ani násilí a bohužel Olympané tím byli pověstní. Brzy své místo přenechala Dionýsovi - bohu vína - a sama se věnovala tomu co jí bavilo víc - dohlížela na lidi, starala se o klid a svornost v domácnostech, provázela na cestách všechny vyhnané a pronásledované. Jelikož podle obecné představy tvořili všichni obyvatelé obce a státu jednu velkou rodinu, stala se rovněž i ochránkyní těchto útvarů. Ač si jí staří Řekové velmi vážili, nikde nenajdete chrám, jenž by jí byl zasvěcen. Místo toho plápolal v každém domě a radnici oheň, symbol jejích úcty. Oběti Hestii začínaly a končily všechny slavnostní hostiny, při jejím jménu se přísahalo a vzdávala se ji povinná úcta v každém chrámu, ať byl zasvěcen kterémukoli z bohů. Nenapadá mě žádná báj či mýt kde by přímo vystupovala (nepočítá-li se knižní série Percy Jackson), ale je mou nejoblíbenější bohyní. Nikdy si totiž nehrála s lidskými osudy, neubližovala jim a nešlo ji o moc ani uctívání (ačkoliv jí to jistě potěšilo).

Démétér

13. dubna 2016 v 16:05 | Martinoraptor |  Bohové
Druhé dítě a prostřední dcera Krona a Rheie byla pojmenována Démétér. Hned po svém narození ji stihnul stejný osud jako její bratry a sestry Hestii, Héru Háda a Poseidóna - její otec jí z obav ze vzpoury snědl (nevím jak to udělal aniž by jí rozkousal, ale…). Démétér však jako božská síla byla nesmrtelná a tak v útrobách Krona vyrostla. Po válce s titány jí Zeus přizval na Olymp aby tam vládla spolu s ostatními, byla jí svěřená vláda nad úrodou a plodností země. Tato bohyně naučila lidi obdělávat půdu, usadit se namísto kočovného života, dala jim tím nový způsob života a stanovila jeho zákony. Byla to dárkyně klidného a tichého života, ale sama to neměla lehké. Nejprve se zalíbila Diovi, odolávala mu. Když pak měla, s méně významný bohem či polobohem a králem Íasiónem měla syna Plúta podnítilo to Diovu žárlivost a krále bleskem zabil. Démétér mu i přes tohle (nebo možná právě proto) později porodila dceru Persefonu - prý jednu z nejkrásnějších bohyň. I tohle dítě jí však nepřineslo nic než smutek.
Persefona se totiž zalíbila vládci Hádovi, který se domluvil s Diem a když byla jednou jeho vyvolená s družkami (nymfami) nanysských loukách, vynořil se ze země a Persefonu unesl přímo do podsvětí. Zoufalá Démétér bloudila devět dní po celé Zemi a pátrala po své dceři. Marně. Nakonec se nad ní slitoval sluneční bůh Hélios a prozradil jí co se stalo. Démétér šla rovnou za Diem, chtěl ho přesvědčit aby dceru zachránil. Zeus však už nemohl nic dělat. Hádes se s Persefonou nejen oženil, ale zároveň jí dal najíst a jakmile kdokoliv v podsvětí jedl, už navždy tam patřil. Zdrcená Démétér opustila Olymp, zavřela se v chrámu v Eleusínĕ a seslala na zem neúrodu a chlad. Došlo to tak daleko až musel zasáhnout Zeus, dohodl se s bratrem Hádem na kompromisu - půl roku zůstane Persefona v podsvětí, vždy od podzimu do jara (Démétér je v tu dobu smutná, je chladno větrně a zem je neúrodná) a půl roku zase na povrchu od jara do podzimu (je teplo, květiny rozkvétají, příroda ožívá a půda je úrodná).

Héra

13. března 2016 v 10:32 | Martinoraptor |  Bohové
Ochránkyně manželství, královna bohů (ačkoliv jen natolik jak jí to tehdy její podřízené postavení coby ženě dovolovalo) a manželka nevěrného Dia - tak lze nazývat Héru. Jedná se o nejmladší dceru Krona a Rheiy. Ani ona se nevyhnula osudu svých sourozenců a skončila v břiše svého otce spolu se starší Démétér a ještě starší Hestiou a později i bratry Hádem a Poseidónem. Byla však samozřejmě nesmrtelná a tak vychována sestrami dospěla. Po jejím "vysvobození" jí bohyně Tethys odnesla do bezpečí až na ostrov, někam na kraj světa. Po válce jí tam její nejmladší bráška Zeus našel, na první pohled se do ní zamiloval a v podobě kukačky se k ní přiblížil (nejspíš aby jí hned nevyplašil), svedl ji a následně odvedl na
Olymp. V radě bohů připadla Héře ochrana manželství. Starala se tak o neporušitelnost a posvátnost svazku, sesílala párům potomstvo a pomáhala ženám při porodu. Sama byla velice věrná a snažila se aby se její "dokonalá rodina" opravdu dokonalá byla. Ironií je, že si vzala toho největšího záletníka z celé řecké mytologie. Zeus si své ženy nade všechny vážil - což ohledně vyžadoval od všech ostatních bohů - a nejspíš i skutečně miloval, ale když viděl nějakou krásnou bohyni (a vypadat dobře, to ony uměly) - nedalo mu to. Krom toho měl poměr i se smrtelnými ženami, z čehož vznikli i ti největší hrdinové antického Řecka. Pokaždé když se Héra o nějaké jeho aféře dozvěděla, ztropila takovou scénu až se doslova otřásal Olymp a na Zemi vznikaly strašlivé bouře. Když například Zeus zplodil Hérakla (což vlastně znamená "Sláva Héře"), přímo fanaticky jej pronásledovala a chtěla jej zabít. Došlo to tak daleko, že jí Zeus musel svázat řetězy a pověsit mezi nebe a zem. Až na tento extrémní případ se však s manželem nakonec vždy dohodla a zklidnila. Sama s ním měla tři Děti: Area (boha války), Héfaista (boha kovářů) a říká se, že i Hebé(bohyni mládí). Jejími mocnými zbraněmi byly mlhy, hromy a blesky a celkově strašlivé bouře. Uměla také libovolně měnit svou podobu (proč jí Zeus proboha podváděl, když už ho "nebavila" mohla se "přestrojit" - určitě by ho to moc povzbudilo). Krom toho se jednalo o překrásnou ženu, někdy bývá označována jako "kravooká" což však není myšleno posměšně, ba naopak. Vychází to z názoru, že krávy mají krásné, velké oči. Většinu času se sice zdála být milá a důstojná, ale mezi její typické vlastnosti určitě patřily hlavně velká žárlivost, příkladná věrnost, ale podle mě i hysterie kombinovaná se železnými nervy, jelikož Dia přesto všechno nikdy nevzala po palici bleskem. Staří Řekové si jí velmi vážili a zasvětili jí páva, kukačku, jeřába (ptáka - abychom si rozuměli), žezlo, obětní misku a granátové jablko.

Hádes

26. února 2016 v 22:00 | Martinoraptor |  Bohové
Povedlo se mi tenhle blog znovu rozchodit budu zde tedy přibývat další články.

Hned po svém narození byl Hádes stejně jako jeho sestry (Hestia, Démétér a Héra) pozřen svým otcem (rád bych si tam ten klub představil, ale to nejde) a jelikož byl stejně jako ostatní bohové nesmrtelní, vyrostl v jeho žaludku. Když pak jeho nejmladší, nesežraný bratr Zeus přiměl Krona všechny vydávit, Hádes tvrdě bojoval za věc bohů - podle jisté, celkem dost známé báje, dokonce vytvořil z vlastního masa strašlivé stvoření, Krakena, to pomohlo bohům dosáhnout vítězství (ačkoliv původně to udělal Poseidón). Po válce tři bratři losovali (já vím, píšu to pořád dokola, ale tak to prostě je) a Hádes si, podvedený Diem, vytáhl podsvětí - říši mrtvých. Následně byl vykázán z Olympu do podsvětí. Mezi ostatními bohy byl neoblíbený a většinou neopouštěl své temné sídlo. Do záležitostí mezi nebem zemí a bohy se většinou moc nepletl - nedivím se mu, po tom jak to dopadlo naposled - věděl totiž, že kdo se narodil musí i zemřít a tak jako tak nakonec vkročí do jeho chrámu. Byl však dost bohatý, Řekové mu totiž přisuzovali všechny drahé kovy v podzemí a na hraní měl i několik zajímavých mazlíčků od tříhlavého psa Kerbera až po tři nebezpečné Lítice či Erínye, bohyně pomsty a kletby jenž mu měly sloužit. Svým způsobem je odpovědný za vznik ročních období. Ze svého sídla sice většinou nevylézal, ale svět pozoroval a jednou se mu zalíbila překrásná bohyně Persefona. Hádes si jí u Dia vyžádal a pak jí unesl ze zahrady. Její matka Deméter propátrávala svět a zašla až do podsvětí. Hádes slíbil, že se Persefona může vrátit pokud u něj ještě nic nejedla. Ta to sice odpřísáhla, ale jedna odsouzená duše jí viděla a u pánička temna si šplhla. Aby Hádes Démétér, alespoň trochu uklidnil, dohodl se s ní, že polovinu roku stráví Persefona u něj a druhou pak zase na povrchu. Hádes byl rozhodně nebezpečným bohem, byl stejný jako smrt. Většinou chladný a nekompromisní, ale rozhodně spravedlivý a i v něm se našla kapka slitování. Taky byl, alespoň pokud je mi známo, své manželce věrný, což se o jeho bratrech říct nedá. Některé báje jej sice líčí jako zlého a záludného boha, ale například k Orfeovi a vlastně i Héraklovi (později rozvedu) se zachoval velmi laskavě. Osobně jej beru jako příklad zahořklosti a zrady a vůbec se mu nedivím, že často dělal to, co dělal a i když by se mnou staří Řekové asi nesouhlasili, patří mezi mé oblíbené bohy.

Kam dál