Únor 2016

Hádes

26. února 2016 v 22:00 | Martinoraptor |  Bohové
Povedlo se mi tenhle blog znovu rozchodit budu zde tedy přibývat další články.

Hned po svém narození byl Hádes stejně jako jeho sestry (Hestia, Démétér a Héra) pozřen svým otcem (rád bych si tam ten klub představil, ale to nejde) a jelikož byl stejně jako ostatní bohové nesmrtelní, vyrostl v jeho žaludku. Když pak jeho nejmladší, nesežraný bratr Zeus přiměl Krona všechny vydávit, Hádes tvrdě bojoval za věc bohů - podle jisté, celkem dost známé báje, dokonce vytvořil z vlastního masa strašlivé stvoření, Krakena, to pomohlo bohům dosáhnout vítězství (ačkoliv původně to udělal Poseidón). Po válce tři bratři losovali (já vím, píšu to pořád dokola, ale tak to prostě je) a Hádes si, podvedený Diem, vytáhl podsvětí - říši mrtvých. Následně byl vykázán z Olympu do podsvětí. Mezi ostatními bohy byl neoblíbený a většinou neopouštěl své temné sídlo. Do záležitostí mezi nebem zemí a bohy se většinou moc nepletl - nedivím se mu, po tom jak to dopadlo naposled - věděl totiž, že kdo se narodil musí i zemřít a tak jako tak nakonec vkročí do jeho chrámu. Byl však dost bohatý, Řekové mu totiž přisuzovali všechny drahé kovy v podzemí a na hraní měl i několik zajímavých mazlíčků od tříhlavého psa Kerbera až po tři nebezpečné Lítice či Erínye, bohyně pomsty a kletby jenž mu měly sloužit. Svým způsobem je odpovědný za vznik ročních období. Ze svého sídla sice většinou nevylézal, ale svět pozoroval a jednou se mu zalíbila překrásná bohyně Persefona. Hádes si jí u Dia vyžádal a pak jí unesl ze zahrady. Její matka Deméter propátrávala svět a zašla až do podsvětí. Hádes slíbil, že se Persefona může vrátit pokud u něj ještě nic nejedla. Ta to sice odpřísáhla, ale jedna odsouzená duše jí viděla a u pánička temna si šplhla. Aby Hádes Démétér, alespoň trochu uklidnil, dohodl se s ní, že polovinu roku stráví Persefona u něj a druhou pak zase na povrchu. Hádes byl rozhodně nebezpečným bohem, byl stejný jako smrt. Většinou chladný a nekompromisní, ale rozhodně spravedlivý a i v něm se našla kapka slitování. Taky byl, alespoň pokud je mi známo, své manželce věrný, což se o jeho bratrech říct nedá. Některé báje jej sice líčí jako zlého a záludného boha, ale například k Orfeovi a vlastně i Héraklovi (později rozvedu) se zachoval velmi laskavě. Osobně jej beru jako příklad zahořklosti a zrady a vůbec se mu nedivím, že často dělal to, co dělal a i když by se mnou staří Řekové asi nesouhlasili, patří mezi mé oblíbené bohy.