Duben 2016

Hestiá

13. dubna 2016 v 16:11 | Martinoraptor |  Bohové
Prvním dítětem zlého titána Krona a jeho manželky/sestry Rheie byla Hestiá. Byla tudíž i první, již hned po jejím narození Kronos pozřel, obával se aby proti němu jednou nepovstala a nesvrhla jej. Jelikož byla jako každá bohyně nesmrtelná vyrostla v jeho břiše a jako nejstarší vychovávala Démétér, Héru, Háda a Poseidóna. Jen nejmladší Zeus unikl a pak jej donutil své sourozence vyvrhnout ( jsem rád, že už to píšu naposledy). Po kruté válce mezi bohy a titány byla Hestiá přizvána na horu Olymp aby tam spolu se svými sourozenci a později i neteřemi a synovci vládla. O jejím vzhledu se toho moc neví, většinou totiž byla vyobrazována v podobě čistého ohně, ale byla zřejmě překrásná. Byla tak krásná, že jí pro sebe chtěli získat hned dva bohové, její mladší bratr Poseidón a synovec Apollon. Hestiá, aby svým nápadník unikla, přísahala věčné panenství. Zeus její rozhodnutí schválil a přidělil jí důležitou roli, stala se bohyní posvátného ohně a rodinného krbu. Hestiá však v radě 12. olympských bohů dlouho nevydržela, byla to velmi klidná a přátelská bohyně - neměla ráda hádky, podvody ani násilí a bohužel Olympané tím byli pověstní. Brzy své místo přenechala Dionýsovi - bohu vína - a sama se věnovala tomu co jí bavilo víc - dohlížela na lidi, starala se o klid a svornost v domácnostech, provázela na cestách všechny vyhnané a pronásledované. Jelikož podle obecné představy tvořili všichni obyvatelé obce a státu jednu velkou rodinu, stala se rovněž i ochránkyní těchto útvarů. Ač si jí staří Řekové velmi vážili, nikde nenajdete chrám, jenž by jí byl zasvěcen. Místo toho plápolal v každém domě a radnici oheň, symbol jejích úcty. Oběti Hestii začínaly a končily všechny slavnostní hostiny, při jejím jménu se přísahalo a vzdávala se ji povinná úcta v každém chrámu, ať byl zasvěcen kterémukoli z bohů. Nenapadá mě žádná báj či mýt kde by přímo vystupovala (nepočítá-li se knižní série Percy Jackson), ale je mou nejoblíbenější bohyní. Nikdy si totiž nehrála s lidskými osudy, neubližovala jim a nešlo ji o moc ani uctívání (ačkoliv jí to jistě potěšilo).

Démétér

13. dubna 2016 v 16:05 | Martinoraptor |  Bohové
Druhé dítě a prostřední dcera Krona a Rheie byla pojmenována Démétér. Hned po svém narození ji stihnul stejný osud jako její bratry a sestry Hestii, Héru Háda a Poseidóna - její otec jí z obav ze vzpoury snědl (nevím jak to udělal aniž by jí rozkousal, ale…). Démétér však jako božská síla byla nesmrtelná a tak v útrobách Krona vyrostla. Po válce s titány jí Zeus přizval na Olymp aby tam vládla spolu s ostatními, byla jí svěřená vláda nad úrodou a plodností země. Tato bohyně naučila lidi obdělávat půdu, usadit se namísto kočovného života, dala jim tím nový způsob života a stanovila jeho zákony. Byla to dárkyně klidného a tichého života, ale sama to neměla lehké. Nejprve se zalíbila Diovi, odolávala mu. Když pak měla, s méně významný bohem či polobohem a králem Íasiónem měla syna Plúta podnítilo to Diovu žárlivost a krále bleskem zabil. Démétér mu i přes tohle (nebo možná právě proto) později porodila dceru Persefonu - prý jednu z nejkrásnějších bohyň. I tohle dítě jí však nepřineslo nic než smutek.
Persefona se totiž zalíbila vládci Hádovi, který se domluvil s Diem a když byla jednou jeho vyvolená s družkami (nymfami) nanysských loukách, vynořil se ze země a Persefonu unesl přímo do podsvětí. Zoufalá Démétér bloudila devět dní po celé Zemi a pátrala po své dceři. Marně. Nakonec se nad ní slitoval sluneční bůh Hélios a prozradil jí co se stalo. Démétér šla rovnou za Diem, chtěl ho přesvědčit aby dceru zachránil. Zeus však už nemohl nic dělat. Hádes se s Persefonou nejen oženil, ale zároveň jí dal najíst a jakmile kdokoliv v podsvětí jedl, už navždy tam patřil. Zdrcená Démétér opustila Olymp, zavřela se v chrámu v Eleusínĕ a seslala na zem neúrodu a chlad. Došlo to tak daleko až musel zasáhnout Zeus, dohodl se s bratrem Hádem na kompromisu - půl roku zůstane Persefona v podsvětí, vždy od podzimu do jara (Démétér je v tu dobu smutná, je chladno větrně a zem je neúrodná) a půl roku zase na povrchu od jara do podzimu (je teplo, květiny rozkvétají, příroda ožívá a půda je úrodná).