Leden 2017

Kerberos

26. ledna 2017 v 18:32 | Martinoraptor |  Nestvůry
Jelikož psát o nestvůrách mě baví mnohem víc než o bozích (navíc mám praxi z druhého blogu) podíváme se na další z antických potvor, mého oblíbence, známého Kerbera. Byl synem Tyfóna a Echidny a sourozenci Hydry, Chiméry a několika dalších. Jak přesně však vypadal, nebo jak vypadat údajně měl, je tak trochu záhada. Původně se tuším uváděl s dračím ohonem, účesem od Gorgon (hadi místo srsti na hlavě) a třemi hlavami. Časem byl tak trochu zkomolený a všelijací autoři a snílci mu domysleli dokonce 100 hlav, jedovatý dech, a aby nebyl dost nebezpečný, tak ještě přidali hady na šíjích (a pak obvykle, že ho přemohli). Dnes se však zřejmě nejčastěji uvádí jen jako relativně obyčejný pes libovolného druhu, obvykle nějaká černá nebo bojovná rasa, velikostí asi malého tanku a jen třemi základními hlavami. Ty mají symbolizovat minulost, přítomnost a budoucnost. Popřípadě by se daly vyložit jako symbolická mapa podsvětí (trestná pole pro zlé, asfodelová pole pro "obyčejné" a elysejská pro výjimečně hodné a statečné. Jakkoliv se však jeho vzhled liší, jeho úkol zůstává neměnný - hlídat. Kerberos totiž většinu svého života (nebo možná smrti) strávil před bránou do Hádovy říše, kde pečlivě hlídal, aby se nikdo mrtvý nedostal ven, ale ani nikdo živý dovnitř. Svou práci většinou plnil dobře, ačkoliv jí asi moc neměl. Jen několik bláznů v historii se totiž kdy chtělo dostat dovnitř. To se povedlo například Orfeovi, jenž si šel do podsvětí pro svou milovanou nymfu Euridice. Ten totiž Kerbera očaroval svým krásným hlasem a hudbou, jenž pohnuli i horami. V podstatě uspěl i Hérakles, při plnění jednoho ze svých dvanácti úkolů. Mykénský král mu tehdy poručil, aby se vydal do podsvětí a Kerbera mu přivedl. Hádes svého synovce kupodivu vřele uvítal a dovolil mu psa odvézt na povrch (beztak se mu to zvíře jen nechtělo venčit), pod podmínkou, že to zvládne holýma rukama a jeho psu se tedy nic nestane. Po rvačce jenž musela dost zábavně připomínat rodeo se Héraklovi povedlo zvíře porazit a odvézt jej až do Mykén. Když je tehdy král Eurystheus uviděl, zděsil se, padnul na kolena a prosil aby Kerbera zase vrátil kde ho našel ( a vycházka končí). To bylo zřejmě poprvé a naposledy, kdy Kerberos viděl světlo světa živých. Krom těchto známých hrdinů, existovali ještě jiní miláčci boha Háda jenž měli vstup do podsvětí povolený. Ti sebou obvykle potřebovali mýtné v podobě medové koláče, pro něž měl Kerberos až překvapivou slabost. Na závěr ještě taková zajímavost, která sice nemá moc společného s mytologií, ale jen co už. Jeden z měsíců planetky Pluta - což byl původně římský ekvivalent Háda - byl příhodně, pojmenován právě Kerberos.

(Mé nejoblíbenější zpodobnění Kerbera vůbec :) )